čtvrtek 28. září 2017

Šokující odhalení!



 

Tak dobře. Zas tak šokující to není. Měla jsem tento článek v hlavě už nějakou dobu. Musím se Vám totiž k něčemu přiznat. Miluju sociální sítě. Pořád jsem se v diskuzích s přáteli, kteří to samozřejmě odsuzovali, obhajovala tím, že to potřebuju k práci. Jako jo, potřebuju, ale kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám. Teď se to tak prostě musí říkat, jak je to špatně mít ten facebook, a jak je to ještě horší u dětí. Na rovinu říkám, mám je ráda. Sociální sítě jsou jako oheň. Dobrý sluha, ale zlý pán. Jejich obrovské plus a mínus současně je v tom, že my sami jsme jejich tvůrci. Nejenom obsahem, který vkládáme. Ale taky lidmi, kterými se obklopujeme. Kamarád si nedávno facebook zrušil, že je to tam strašný. Samej imigrant, debilní politici a hejty. Můj facebook není strašný. Když se mi něco nelíbí, není nic jednoduššího, než kliknout na správnou ikonku. Profil je jako zrcadlo. Baví mě sledovat různé názorové diskuze a rozklikávat si profily diskutujících. Najednou je Vám všechno jasný :D.




Mám skvělé rodiče. Oba jsou počítačově velmi gramotní. Babičce dokonce vnoučata říkají babička pařička. Když byli menší klidně si s vnoučátky zahrála zombíky. A oni na ni byli pyšní. Kdo má babičku co peče ty nejlepší buchty a současně hraje počítačové hry. Hádejte jak moc je oblíbená :). Prý si pamatují, že když přišla televize, tak starší generace strašila, jak všichni oslepnou. Mohu Vás ujistit, že oba moji rodiče vidí stále dobře.




Samozřejmě, že pro děti se mohou stát nebezpečné. Ale to může být cokoliv jiného. Než to dětem zakazovat, je určitě lepší naučit je, jak správně sítě používat a jak se na nich chovat. Stanovit pravidla únosná pro obě strany. Naučit je rozlišovat informace a ověřovat zdroje. V tom má velké rezervy každý druhý dospělý. A ruku na srdce. Nejvíc vychovává vlastní příklad.


 
 
Já osobně teď miluju nejvíc instagram. Pro mě, jako pro ženu, je to vizuální hostina. Jak napsala trefně kamarádka Markéta, " Je to jako časopis ". Tolik inspirace a motivace. A já toho mohu být součástí a můžu tvořit obsah. Paráda. Baví mě. Užívám si to. Líbí se mi ta možnost navazovat virtuální přátelství s lidmi, kteří Vás inspirují a se kterými Vás spojují různé věci, od mateřství, přes sport, jídlo apod..
 
 

 
 
Každá ze sítí má svoje. Z každé si beru co mě vyhovuje nejvíc. Na facebooku mám kolem sebe přátele, se kterými se vidím jen párkrát do roka a jsem tak s nimi v kontaktu. Je pro mě zdrojem důležitých informací a novinek ve vzdělávání, které kvůli dětem sleduji. A teď koukám i na politiku, když se blíží volby. Instagram je odpočinek a relax. Virtuální časopis, který tvoří hlavně ženy. Miliony žen a jejich děti, domovy, práce. Slýchávám názor, že se tam všechny tváří, jak jsou dokonalé, mají uklizeno a děti jsou jako ze škatulky. No a? Časopis, vzpomínáte? V dílně jsem se naučila poslouchat videa na youtube. Audioknihy, dokumenty ale i zábavné pořady, když přijde nějaká depka.




Ano, člověk si musí hlídat nějakou rozumnou míru. Je to jako se vším. Je to jako s vínem. Víme, že ženy :).



neděle 24. září 2017

Z víkendu




Vyrazili jsme na chalupu s kamarády, co mají stejně staré děti jako my. To je bonus pro děti i pro rodiče. A byl to super víkend, navzdory počasí. Protože jak říká náš soused:"Jaký si to uděláš, takový to máš". Nějaký deštíček a deset stupňů v září, nám nemůže udělat čáru přes naše plány. Oba dny jsme grilovali, letos asi naposled. V chalupě jsme pořádně roztopili kamna a na kamnech uvařili svařák. Zvládli jsme i procházku v lese. Malej velkej dostal novou pilu, kterou si přál, takže jsme dotáhli soušky z lesa a řezalo se. Moc jsem toho nenaspala, protože se kecalo dlouho do noci. A v kamnech to pak krásně praskalo, že se mi ani nechtělo spát, a nejraději bych tu symfonii poslouchala až do rána. Jediné mínus je ta kopa zablácenýho prádla, co mi teď leží před pračkou. Takže nás, milé studené září, prostě nezastavíš :).









pátek 22. září 2017

Nastartoval další Sciorok

Naše ratolesti se nemohly září dočkat. V podstatě prázdniny protrpěly čekáním na školu. Nekecám. Poslední týden v září byla schůzka pro rodiče, kde jsme byli seznámeni s novinkami ve výuce, s novými průvodci a vyřídili jsme nutné papíry. Akce ve škole si teď vyloženě užívám a závidím dětem, že sem můžou chodit každý den. No a hned druhý týden vyrazila celá škola na adaptační kurz na Vysočinu. Přijeli špinaví, unavení a naprosto spokojení.




Včera byla Zahradní Slavnost. Celý týden se děti podílely na úpravě a přípravě tříd. Malovaly, zdobily, montovaly, stěhovaly. A na slavnosti nám celou školu slavnostně představily. To se mě hodně líbí. Když musí přiložit ruce k dílu, mají pak k učebně a jejímu vybavení, poněkud jiný vztah. V každé třídě visí pravidla, na kterých se děti dohodly společně s průvodci.


Třída prvňáčků s pianem

Unicorna blijícího duhu malovala ve třídě naše Hanička :)


Ano, hujer Radys je moje dítě !


 

Na Zahradní slavnost děti připravily jednohubky a špízy, a maminky upekly štrůdly a koláče. K tomu horký jablečný mošt. Mňam. Na školním dvorku bylo několik stanovišť s úkoly, tvořivý koutek, foto koutek, obchůdek a taky si holčičky připravily malé taneční vystoupení. Prostě pohoda, paráda, souznění a dokonce i sluníčko.










Způsob, jakým se děti na všem co se ve škole děje podílí, se mi hrozně moc líbí. Není to tak, že dospělý rozhodne co a jak se bude dělat a děti to pak udělají, ale ony sami chodí s nápady a společně se dohodnou co z toho zrealizují a realizují to tak jak chtějí. Je to velká inspirace ve výchově i pro mě, zasloužilou matku. Ano, ve škole je svoboda zásadní, ale děti se tam naučí, že svoboda je především zodpovědnost, a tohle povědomí nám dospělým v ČR hrozně chybí.




Kromě bohulibých činností s dětmi, jsme taky stihli podrbat s ostatními rodiči. Je to takové krásné drbání. Jak je to všechno super, jak to skvěle funguje a dětem prospívá. Zavzpomínáme na černé historky z bývalých škol a pak si oddechneme, že je to za námi.

Prostě ve ScioŠkole jsme happy jak dva grepy :D



neděle 17. září 2017

Jak bylo v Kunštátu?


 



Zima a skoro pořád pršelo. Byla jsem jako cibule. Několik vrstev včetně čepice a zimní bundy, teplé ponožky a střídala jsem svařák, čaj a kafe. Ale lidi byli skvělí. Přišlo jich i tak strašně moc a byli v pláštěnkách a s deštníky a i přes červené nosy se usmívali, protože tahle akce za to stojí.










Na Hrnčířském jarmarku si musí vybrat každý. Minimalista i milovník kýče. Záběr stylů, barev a tvarů je opravdu široký. Já jsem jasná. Míň je prostě víc. Na fotkách je něco málo z toho co mě nějak oslovilo. Svoje výrobky jsem Vám nefotila, ty stejně znáte.











 

 



Můj TOP objev byl letos jasný. Domečky z první fotky. Objevila jsem je v sobotu a dala fotku na Instagram. Několik z Vás mi psalo o kontakt. Takže jsem v neděli vyzpovídala autora a udělala pár fotek. Domečky jsou tak... dokonalé. Jak v reálu tak na fotkách. Taky bych chtěla být tak fotogenická :))).








Pan Miroslav Mrázek, který domečky tvoří, je velmi ochotný a sympatický keramik. Nemá vizitky, nemá webovky, nemá Facebook ani Instagram, ale nezoufejte, má telefon a email. Na který prý většinou odepíše. Tak raději volat :D.

Miroslav Mrázek
Přibice 54
691 24
tel.: 732422050
keramika-mrazek@seznam.cz

Pozitivem je, že pokud si domeček koupíte, budete mít jistotu, že ho jen tak někdo mít doma nebude:). Až na mě. Já jsem dvěma malým kouskům neodolala. Mmch. vzpomínáte na moje utěrky a košíčky s domečky. Asi stejná múza!




Děkuji moc moc moc všem, kdo přišli za mnou na stánek. Nakoupili nebo pochválili. Děkuji i svému nejlepšímu muži, bez kterého by to nešlo. Bylo to super. Moc jsem si to užila a i přes deštivé počasí mi úsměv okupoval obličej celý víkend. Tak možná za rok zase...